|
10.11.2000 Rock
Café Praha
"An American Prayer"
Jim a film
Riders On The Storm
Jim a čas
Peace Frog
People Are Strange
Not To Touch The Earth
Jim a indiáni
Love Me Two Times
Roadhouse Blues
Jim a znamení zvěrokruhu
Soul Kitchen
Alabama Song
Light My Fire
Jim a svoboda
Indian Summer
We Could Be So Good Together
Cars Hiss By My Window
Jim a Babylon
Break On Through
Hello I Love You
The Unknown Soldier
Jim a let dravce
Moonlight Drive
Back Door Man
Jim a Bůh
When The Music's Over
Five To One
A je to! Ne, nedívám se právě na ten slavný večerníček s dvojicí "šikulů".
Je to pouhopouhé konstatování, jakýsi povzdech,že je něco za mnou a nenávratně pryč. The End. Konec jedné kapitoly.
Kniha má však stránek ještě dost a slibuje bohatý děj. Koncert v pátek desátého byl zřejmě posledním vystoupením Billa a Petra,
kteří se rozhodli opustit mančaft a zkusit štěstí jinde. Pro tentokrát je tedy nepodrobím zevrubné kritice jako obvykle, spíše
vyzdvihnu jejich přednosti. Tak třeba takový Bill je učiněný "šoumen". Skáče, běhá, s kytarou dělá psí kusy
(pokud mě s ní právě nemlátí do hlavy). Petr, to je kouzelník se vším všudy. Tedy jak ten dokázal mistrně zmizet při Peace Frog,
nad tím mi zůstává rozum stát (a Bill ho hledá ještě dnes). No uznejte, že tito dva nám budou zatraceně chybět.
Nyní bych se vás rád na něco zeptal. Již podruhé jsem se pokusil připravit
pro diváky něco, co u jiných revivalů vidět nelze. Tentokrát nás navštívil i sám Jim Morrison. Jaké bylo ale mé rozčarování.
Takzvaní fanoušci Doors jej naprosto ignorovali a už jim pusa mlela. Vrchol neslušnosti byl pískot nějakého idiota při Indian
Summer. Ptám se vás tedy: PROČ chodí takoví lidé na naše koncerty, když vlastně o Doors vůbec nestojí?? Doors nejsou jen ty
"odrhovačky" co se hrají v rádiu. Je to hlubší. Komu se to nelíbí, ať raději zůstane doma, pustí si The Best of a neruší
ty, kteří mají opravdový zájem o věc. Budu jim za to vděčný. O samotném koncertě již jen telegraficky. Fantastické provedení Not To Touch The
Earth a Light My Fire, "nové" varhany VOX.
22.9.2000 Music Pub Batalion
Roadhouse Blues
Hello, I Love You
Not To Touch The Earth
We Could Be So Good Together
Five To One
Cars Hiss By My Window
You're Lost Little Girl
Love Me Two Times
Moonlight Drive
People Are Strange
Riders On The Storm
Soul Kitchen
Alabama Song
Light My Fire
Back Door Man
Indian Summer
When The Music's Over
Break On Through (To The Other Side)
Koncert jako ostatní, ničím nevybočující z řady. Nový
playlist (přijde někdo na klíč, podle něhož byl sestaven?). Po dlouhé době zazněla Love Me Two Times.
16.9.2000 Rock
Café Praha
Roadhouse Blues
Not To Touch The Earth
We Could Be So Good Together
Alabama Song
Soul Kitchen
The Uknown Soldier
Light My Fire
Hello, I Love You
You're Lost Little Girl
Cars Hiss By My Window
Riders On The Storm
Moonlight Drive
Five To One
People Are Strange
Indian Summer
When The Music's Over
Back Door Man
Break On Through (To The Other Side)
Tento večer se měl původně nést v duchu Jimiho Hendrixe, ale protože
kapela z Německa odřekla celé evropské turné, pomohli jsme vyplnit vzniklou mezeru v programu. A snad jsme diváky naším výkonem
nezklamali. Nevzpomínám si na nic zvláštního, co by stálo za zmínku.... snad jen, po
koncertě nás navštívil mistr zvukař a pochválil nás. Děkujeme.
1.9.2000 Rock
Café Praha
"Weird Scenes Inside..."
Roadhouse Blues
We Could Be So Good Together
Alabama Song
Soul Kitchen
The Unknown Soldier
Light My Fire
Hello, I Love You
You're Lost Little Girl
Cars Hiss By My Window
Riders On The Storm
Moonlight Drive
Careful With That Axe, Eugene (Pink Floyd)
Five To One
People Are Strange
Indian Summer
When The Music's Over
Break On Through (To The Other Side)
Koncepce. Tak toto klíčové slovo mělo sehrát klíčovou roli. Spojit hudbu
s divadlem, tak jak to Doors vždy chtěli. Nepodařilo se. Co jsem vlastně čekal, já bláhový?! Že lidé v publiku pochopí, oč mi
jde, že budou mít úctu k umění.. Místo toho se přihlouple chechtali a
ustavičně žvatlali v místech, která si zaslouží divákovu pozornost. Vůbec se nedivím
tomu, jak se Jim Morrison choval ke svému obecenstvu. I já měl neutuchající touhu poslat je do horoucích pekel. A ještě s
jednou věcí jsem počítal, já vůl. Očekával jsem od Petra soustředění a alespoň špetku profesionality. Dostal jsem dýku do zad. Je to možná
silně
řečeno, ale já to tak cítím. Když se totiž ve zkušebně na něčem dohodnete, a pak na to váš parťák zapomene kvůli
chlastu
či jiným nespecifikovatelným látkám, moc radosti vám to nepřidá, to mi věřte.
Zvlášť pokud to nebylo poprvé. Ale řeknu vám tohle lidi, tohle vám řeknu....
nevím co se stane příště, ale nebudu tu dřepět na zadku a nečinně přihlížet, jak někdo vorá mojí práci. All right. ALL RIGHT.
26.7.2000
MCM Café Prague
Roadhouse Blues
Not To Touch The Earth
Love Me Two Times
Cars Hiss By My Window
Soul Kitchen
Alabama Song
The Unknown Soldier
Light My Fire
Hello I Love You
We Could Be So Good Together
You're Lost Little Girl
Riders On The Storm
Moonlight Drive
Five To One
People Are Strange
Indian Summer
When The Music's Over
Back Door Man
Break On Through (To The Other Side)
Říká se, že "třináctka" bývá číslem nešťastným,
zhoubu přinášejícím. Dovoluji si nesouhlasit. Toto show bylo již naše třínácté a trakaře rozhodně nepadaly. Ba naopak. Péťa podal skvělý výkon, navzdory
několikanásobnému intimnějšímu seznámení se jeho čela s traverzou/sníženým stropem cestou na podium. Jen tak mimochodem, já
také dostal pěknou ránu, což u mne způsobilo chvilkový výpadek paměti během You're Lost Little Girl. Také jste
si všimli momentu, kdy se Billova kytara ocitla za jeho krkem? Uh..
Naše show (Myšelíne přestaň se smát) většinou končí
ve 23:00. V MCM v tuto dobu začíná a končívá ne dřív než-li v 1:00. Měl jsem tudíž starost, zda-li bude vůbec pro koho hrát. Bezdůvodně.
Obecenstvo, čítající mnoho turistů, bylo i tentokrát skvělé. Po počáteční ostýchavosti se začalo tancovat, zpívat, no znáte to. Nezdálo se, že by
tak pozdní čas někomu dělal starosti. A tak to má být. Ať žije rock and roll.
1.7.2000 Rock
Café Praha
Love Me Two Times
Back Door Man
Cars Hiss By My Window
Soul Kitchen
Alabama Song
The Unknown Soldier
Light My Fire
Hello I Love You
You're Lost Little Girl
Not To Touch The Earth
Riders On The Storm
Five To One
Moonlight Drive
Indian Summer
People Are Strange
When The Music's Over
Roadhouse Blues
Break On Through (To The Other Side)
Přiznávám se: byl jsem tím koncertem nadšený. Nadšený z
diváků, kteří byli asi to nejlepší publikum, pro které jsme dosud hráli.
Nadšený z atmosféry. Nadšený z toho, že se mi konečně podařilo obstojně zahrát intro v Riders On
The Storm. Opravdu nadšený. Nadšený do té doby, než jsem si poslechl zvukový záznam.
Pak už jsem nebyl nadšený, ani trošililinku. A nepřál bych vám slyšet má
slova. Nebudu na nikoho ukazovat prstem, protože se to nesluší. Bicí sekce ale nestála
za nic, strunné nástroje neměly obvyklou preciznost, vokály si stále nejsou schopny zapamatovat strukturu některých skladeb.
Ne
že bych já nedělal chyby, ale dost mě mrzí, když kapela, na které mi tak záleží, hraje tak fušersky. Adios amigos.
P.S. Tato recenze byla napsána na naléhání Mišelína. Paradox, že?
28.6.2000 Open-air
festival Eggenberg Jižňák, Praha
Back Door Man
Alabama Song
Soul Kitchen
meddley:
The Unknown Soldier
Light My Fire
Hello I Love You
You're Lost Little Girl
People Are Strange
Break On Through (To The Other Side)
Roadhouse Blues
Five To One
Mám rád vystoupení před mnoha lidmi. Od 28. června roku 2000 mám rád i
vystoupení pod širým nebíčkem. Je to totiž něco kouzelného.
A i když ten letošní Jižňák nebyl žádný Woodstock co se do počtu páru
očí týče, nikdy na něj nezapomenu. Počasí se na ten den slitovalo (asi má rádo rockovou hudbu) a sluníčko nám svítilo celičký den. Všichni
měli dobrou náladu, jen Bill byl mírně psychicky roztřesen. Ale dopadlo to dobře, mno, celkem dobře. A těch 50 minut, které nám byly
vyhrazeny, uteklo tááák rychle. Doufáme, že další příležitosti podobného typu na sebe nenechají dlouho čekat.
10.6.2000 Music
Pub Batalion, Praha
Roadhouse Blues
Love Me Two Times
Cars Hiss By My Window
Soul Kitchen
Hello I Love You
Light My Fire
The Uknown Soldier
Five To One
You're Lost Little Girl
Moonlight Drive
Indian Summer
Not To Touch The Earth
People Are Strange
When The Music's Over
Alabama Song
Back Door Man
Break On Through (To The Other Side)
Riders On The Storm
Toho večera bylo venku nádherně, tedy pokud máte rádi teploty okolo 30
stupňů. Kdo by hádal větší návštěvnost, byl by nařčen ze šíření poplašné zprávy. Platících diváků (prý) něco málo přes
30 (že by magické číslo?), takže slabota. Kapela se ovšem předvedla ve více než dobré kondici a bylo to znát. Bill válel se svou
novou "krabičkou" a vůbec si to užíval. My všichni jsme si užívali, diváctvo si užívalo, a tak to má být. Na přání jistého novozélanďana
zazněly neplánovaně i Riders On The Storm. I když právě já jsem největším kritikem kapely, nelze nevidět, jak se
jako celek stále zlepšuje. Že je to ale dřina.
6.5.2000 Triffid,
Praha
Roadhouse Blues
Love Me Two Times
Cars Hiss By My Window
Soul Kitchen
Hello I Love You
Light My Fire
The Uknown Soldier
Five To One
Riders On The Storm
Indian Summer
Moonlight Drive
Not To Touch The Earth
People Are Strange
When The Music's Over
Alabama Song
Back Door Man
Break On Through (To The Other Side)
Koncert v Triffidu vyvrátil pravidlo o tom, že čím více lidí na kapelu přijde,
tím lepší výkon hudebníci předvedou. Těch pár fanoušků,
kteří shlédli ono nešťastné Rock Café minulý týden a dorazili i tuto
sobotu, by vám o tom mohli vyprávět. Abych byl přesnější, dvaceti-hlavé osazenstvo (nepočítaje rodinné příslušníky) si vyslechlo v
příjemném prostředí Triffidu mnohem vyrovnanější projev
mladých mužů z Other Voices, okořeněný tancem asi tří divaček. Děkujeme.
P.S. Floydík se omlouvá svým spoluhráčům za nasazení přímo ďábelského
tempa v Alabama Song.
29.4.2000 Rock Café
Praha
Roadhouse Blues
Love Me Two Times
Cars Hiss By My Window
Soul Kitchen
Hello I Love You
Light My Fire
The Uknown Soldier
Riders On The Storm
Five To One
Indian Summer
Moonlight Drive
Not To Touch The Earth
People Are Strange
When The Music's Over
Break On Through (To The Other Side)
Alabama Song
Back Door Man
Věřte mi, sedím tady a nemám páru z jakého konce to tentokrát vzít. Snad
ještě žádný koncert Other Voices ve mně nevzbudil tak rozporuplné dojmy, kladné i záporné. 24 hodin po poslední notě si stále
nejsem úplně jistý, zda se koncert povedl či nikoliv. Kéž by tu byl se mnou nezávislý pozorovatel, který by to napsal za mne.
Bohužel není. Jsem tu jen já, čtyři zdi, počítač, lampička a....
....a sklenka pomerančového džusu, ten vždy z nesnáze pomůže. Včera večer
jsme byli postaveni před novou zkušenost, resp. před zcela sedící publikum, nekřičící, neskákající,
avšak také nezpívající, netancující, na první pohled jakoby mrtvé.
Vzpomínám si na obal posledního alba The Chemical
Brothers Surrender, přesně takový pohled na obecenstvo se nám naskýtal
z podia. A my na to nebyli tak úplně připraveni. Komunikace vázla, ba nebyla vůbec žádná. Petr mlčel.
Já mlčel. Naše škoda. Při poslední skladbě jsem to ale už nevydržel a začal křičet: "Vstávejtééé...". Bohužel mimo dosah
mikrofonu, takže má snaha se za každou cenu zviditelnit opět vyšla naprázdno.
Ovšem s odstupem pár hodin začínám těm divákům rozumět. Kdysi před
lety jsem míval ideu o "dokonalém" publiku, tiše sedícím v přítmí
sálu a nechávajícím se unášet jen a jen kouzelnými tóny hudby a lahodného zpěvu.
Brzy jsem vystřízlivěl a přestal věřit, že něco podobného zažiji. Až do včerejšího večera. Ti lidé si to užívali po svém a dávali to
najevo vřelým potleskem. Odměnou jim za to budiž famózní Soul
Kitchen, divadelní The Unknown Soldier (ano, opravdu jsme zastřelili
zpěváka),
skvělí a pečlivě předvedení Riders On The Storm, nežně romantické Indian Summer, i třebas "rozpálený" Back
Door Man. Kdo z nich si za pár dnů bude ještě pamatovat těch pár nevynucených chyb?! Já tedy ne. Domluvil jsem.
25.3.2000 Music Pub Batalion,
Praha
Roadhouse Blues
Love Me Two Times
Cars Hiss By My Window
Soul Kitchen
Hello I Love You
Light My Fire
The Unknown Soldier
Five To One
Indian Summer
Moonlight Drive
A Little Game
Not To Touch The Earth
People Are Strange
When The Music's Over
Alabama Song
Back Door Man
Nadarmo se neříká, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se
koncert povede. Napotřetí nám to prostě v Batloši vyšlo, ať si říká kdo chce co chce. Buffalo Bill si pořídil nové super kvákadlo zn. VOX, Mišelín
si přinesl svého Medvídka, Petr byl při sobě jako nikdy a Floydíkovi stačí ke štěstí jeho talisman Martinka. Zkrátka podmínky jak dělané pro
velký sukces. Dokonce se vydařila i menší improvizace,
nad níž Mišelín kroutil před koncertem nechápavě hlavou. Naším prokletím však nadále zůstává
The Unknown Soldier, při němž snad pokaždé dochází k nečekaným
technickým závadám typu vypadlý mikrofon či spadlá kytara. Nemusím snad
ani podotýkat, že obecenstvo se vždy náramně baví.
Na závěr trocha statistiky - počet diváků 106. This is not the end my friends. Ciao.
26.2.2000 Music Pub Batalion,
Praha
Roadhouse Blues
Soul Kitchen
Cars Hiss By My Window
Love Me Two Times
Five To One
The Unknown Soldier
Light My Fire
Alabama Song (Whiskey Bar)
Back Door Man
Little Game
Not To Touch The Earth
Hello I Love You
Moonlight Drive
When The Music's Over
Indian Summer
+ pár variací na neznámé téma
Nemluvil bych pravdu snažíc se vám namluvit, že se tento koncert nepovedl.
Bylo vyslyšeno mých proseb a dostavilo se dvakrát více platících diváků nežli minule (prý 70, dle našeho odhadu 80), a to je pak jinačí kafe. A představte
si, dokonce i tleskali. Proč tedy ten pesimismus na začátku?
Příliš mnoho nevynucených chyb na koncert čtvereční. Příliš
mnoho psychotropních látek v krvi Péťově. Ještě je stále co pilovat,
to mi věřte, a nic na tom nezmění ani bouřlivé ovace obecenstva. Sportu zdar.
18.2.2000 klub Prosek, Praha
Roadhouse Blues
Soul Kitchen
Cars Hiss By My Window
Love Me Two Times
Five To One
The Unknown Soldier
Light My Fire
Little Game
Not To Touch The Earth
Indian Summer
Moonlight Drive
Alabama Song (Whiskey Bar)
Back Door Man
When The Music's Over
Abych se přiznal, moc se mi tam nechtělo. Je to dost daleko, což přináší
problémy s dopravou, a moc lidí tam také nechodí, o čemž jsme se mohli přesvědčit již podruhé, a tentokrát to bylo ještě bídnější než
minule. Ale nu což, nebudu vám tady brečet na rameni. Jeli jsme na Prosek za
účelem nahrávání, abychom měli v klubech co nabídnout. Po špatných
zvukových zkušenostech z minula (viz výše) jsem si raději dovezl celou svojí
aparaturu, což není žádná legrace. Ale co by Floydík pro kvalitu neudělal. Poprvé
jsme si pozvali předkapelu, revivalovou formaci Terezor. Hráli moc pěkně.
Asi jste si již všimli, že náš playlist se za poslední koncerty nezměnil.
Změnit se ovšem měl, i když jen trochu. Dali jsme si tu práci a nazkoušeli
další píseň, Hello, I Love You. Petr ovšem zapomněl text. Jak nemile typické.
Brzy mi možná rupnou nervy a budou lítat zpěváci (kupte mu Redbull).
Ale jinak, hmf, jinak to byl velice povedený koncert se skvělými momenty, např. parádní Soul
Kitchen, rozparáděná Ligth My Fire. Petrovo "čislo"
v The Unknown Soldier by nadzvedlo mandle asi každému zvukaři, divím se, že nám nevypnul proud.
Bohužel ve výsledném efektu jsem dost frustrovaný. Proč? Z pro mě dosud
neznámých důvodů nám zvukař nahrál pouze první 2 skladby. No uznejte, vás
by to nenaštvalo? Proseku dávám navždy vale, vole. Shine
on.
26.1.2000 Music Pub Batalion,
Praha
Roadhouse Blues
Soul Kitchen
Cars Hiss By My Window
Love Me Two Times
Five To One
The Unknown Soldier
Light My Fire
Little Game
Not To Touch The Earth
Indian Summer
Moonlight Drive
Alabama Song (Whiskey Bar)
Back Door Man
When The Music's Over
První koncert Other Voices v nově rekonstruovaném Batalionu. Malou návštěvnost
dávám za vinu právě probíhající chřipkové epidemii, třeskutým mrazům a faktu, že byl všední den. Stále opojeni úspěchem v
Rock Café jsme se do toho pustili s vervou, štestěna nám však toho večera nakloněna nebyla. Hrát Doors de facto ve sklepním prostředí (i když
v případě Batalionu velice vkusně zařízeném) není zkrátka to pravé ořechové. Přesto neházíme flintu do žita a doufáme, že vás,
fanoušků
The Doors, přijde příště mnohem mnohem víc. Peace.
21. 1. 2000 Rock Café Praha
Roadhouse Blues
Soul Kitchen
Cars Hiss By My Window
Love Me Two Times
Five To One
The Unknown Soldier
Light My Fire
Little Game
Not To Touch The Earth
Indian Summer
Moonlight Drive
Alabama Song (Whiskey Bar)
Back Door Man
When The Music's Over
Tuto recenzi vám Floydík píše po více jak 2 měsících od oné show v pražském
Rock Café. Dosud se totiž z tohoto koncertu zcela nevzpamatoval. Přišlo to tak náhle. Jednoho mrazivého večera zazvonil telefon.
Ano, i takové věci se dějí. Na druhém konci kabelu, drátu, lana, provazu,
či co to ten Telecom vlastně používá, ozval se hlas: "Ahoj, já jsem z Rock Café
a chci vám nabídnout koncert. Tento pátek." Bylo pondělí. Co teď, říkal
jsem si. Repertoáru jsme zatím moc nepobrali, jo, máme sice něco rozpracovanýho, ale
jít s tím do klubu jako je Rock Café? "Berem", řekl jsem produkčnímu o deset minut později,
poté, co mi
zbytek kapely po telefonu vyhrožoval muky Tantala, pokud ten koncert odmítnu.
A tak se stalo, že kluci z jedné malé kapely z jednoho velkého města hráli
v jednom vyhlášeném klubu.
Zvuková zkouška nám dokázala, že Pan zvukař je opravdu mužem na svém místě.
Naše nervozita rostla s blížícím se začátkem koncertu. Buffalo Bill místo doutníku kouřil obyčejné cigarety, a to je co řict. Péťa
pil jen sodovku, a to je také co řict. Mišelín co chvíli nakukoval ze
"zázemí" ven, aby pokaždé s hrůzou zjistil, že se sál opravdu plní lidmi. A já jsem pobíhal
kolem, vykřikujíc: "Dostaňte mne odsud!!!!".
Té sněhové lednové noci jsme ze sebe vydali úplně vše. Dodnes (zač.
dubna) je to náš nejlepší koncert. Posluchačům v sále se to asi také líbilo, protože po každé skladbě dost nahlas tleskali a lahví do hlavy
jsem nedostal. Za vrchol považuji Light My Fire s přenádhernou
improvizací uprostřed, kterou jsme hlavně za Mišelínova přispění dokázali přivést
k orgastickým gradacím. Splnil se mi též můj dávný sen.
Zahrál jsem si úvodní elektrizující intro k When The Music's Over na pořádném
podiu sledován mnoha páry očí.
Suma sumarum BOMBA, těžko přetěžko nalézám ve svém slovníku vhodná slova. To se musí zažít. Příště se
na nás do Rock Café přijďte podívat i vy, určitě nebudete litovat.
Váš Floydík.
Recenze 2017
Recenze 2016
Recenze 2015
Recenze 2014
Recenze 2013
Recenze 2012
Recenze 2011
Recenze 2010
Recenze 2009
Recenze 2008
Recenze 2006
Recence 2005
Recence 2004
Recenze 2003
Recenze 2002
Recenze 2001
Recenze 1999
© Pablo
|
